Přeskočit na obsah
První díl

Jít do hloubky · Esej II

Vznik kapitalismu

Kapitalismus nevznikl v bance. Vznikl v okamžiku, kdy se přestalo vyplácet brát a začalo se vyplácet kupovat.

Jak se svět přeměňuje z přežívání na ekonomiku — a proč obchodní katalog, banka a mzda jsou revolučnější než revolver.

Text eseje

Ekonomika Divokého západu byla bezprostřední. Co jste ulovili, to jste snědli. Co jste ukradli, to jste utratili, než došla munice. Peníze měly hodnotu pouze v okamžiku, kdy existovaly v kapse. Budoucnost nebyla aktivem — byla rizikem, které se mělo rychle odžít.

V roce 1899 se ale v krajině objevují tři instituce, které tuto logiku ruší. Obchod, banka a mzda. Každá z nich zavádí čas do směny. Obchod slibuje, že zboží bude zítra tam, kde bylo dnes. Banka slibuje, že peníze, které uložíte, budou vyplaceny, i když vy odjedete. Mzda slibuje, že práce odvedená dnes bude zaplacena na konci týdne. Všechny tři sliby stojí na tom, že mezi akcí a jejím výsledkem už nemusí být zbraň.

V Saint Denis, Rhodes a Valentine vidíte, jak pomalu, ale neoddiskutovatelně přestává hrát roli, kdo jste, a začíná hrát roli, co máte. Gangster s penězi dostane v hotelu pokoj. Farmář bez peněz je z baru vyhozen. Je to demokratizace v jednom smyslu — peníze nerespektují původ — a hierarchizace v druhém — peníze si rozdělují lidi přesněji než kdysi stavovský systém. Rovnost před cenovkou není totéž co rovnost před zákonem.

Nejhlubší proměna se ale odehrává v jiném místě. V bance.

Parní vlak přejíždí dřevěný most nad řekou — symbol nové infrastruktury.
Železnice jako páteř trhu: infrastruktura důvěry, která předběhne člověka.

S tím souvisí třetí, nejtišší revoluce hry: práce. V Divokém západě se nepracuje. Žije se, bojuje se, přežívá se. Když Arthur přijde k Downesovým vybírat dluh, nevidí nemocného muže — vidí dlužníka. Ale Thomas Downes není jen tak někdo: je malý farmář, který si vypůjčil peníze, aby se zapojil do trhu, a nevyšlo mu to. Jeho smrt nepřichází od kulky. Přichází od účetnictví. A přichází také Arthurovi, který se od Downese nakazí tuberkulózou. Jedna z nejsilnějších scén hry není přestřelka. Je to výběr dluhu, který se pomalu změní v trest smrti pro oba zúčastněné.

Práce za mzdu — to je přesně to, co John Marston v epilogu přijímá, když buduje farmu Beecher’s Hope. Staví stodolu. Vaří jídlo. Sbírá dřevo. Pije po práci. Pro kritickou část fanoušků je epilog „zpomalený”. Ve skutečnosti je to nejradikálnější část hry: dívat se, jak bývalý psanec přijímá, že jeho čas má cenu jen tehdy, když ho prodá.

Kapitalismus přichází bez jediného výstřelu. Přichází tiše, s razítkem banky a cenovkou v katalogu. A když dorazí, je pozdě si všimnout, že svět už má jiná pravidla.

K zamyšlení

Pět otázek

  1. Co je větší revoluce — železnice, nebo tištěná cena, které lze věřit, aniž byste prodavače znali?
  2. Je Dutchova nenávist k modernizaci obhajobou svobody, nebo jen odmítnutím naučit se novou gramatiku moci?
  3. Kde v dnešním světě platíte svým časem za něco, co jste si dříve mohli vzít nebo udělat sami?
  4. Scéna s Downesovými: kdo je zodpovědný za jeho smrt — Arthur, banka, nebo samotný princip úvěru?
  5. Proč je epilog s farmou, pro mnoho hráčů nudný, možná tou nejvíce politickou částí celé hry?